.

Líčení

V současnosti je líčení každodenním rituálem téměř každé ženy. Účelem líčení je podpořit přednosti a naopak zakrýt nedokonalosti našeho obličeje. V dávné minulosti tomu ale bylo jinak. Líčení sebou neslo velmi silný duchovní a náboženský význam. Příslušníci různých kmenů se líčili mimo jiné proto, aby zastrašili nepřítele nebo si usmířili bohy.

 Důkazy o používání líčidel v období pravěku můžeme dokázat nálezem kostěných i břidlicových nádobek od barev. Používala se přitom červená, černá a žlutá barviva. Připravené barvy se rozetřely po kamenných destičkách a poté se nanášely na pokožku. Nejstarší pudřenkou je nalezené práškové barvivo v tubě, které bylo uloženo v dutině tenké ptačí kosti. Dokonce existovaly i jakési pravěké rtěnky. Zvýrazňování rtů bylo v té době velice atraktivní. Bohužel nelze zjistit, zda naši předci z této doby používali líčidla každý den, nebo jen pro slavnostních příležitostech, rituálech a obřadech. 

Za průkopníky líčení se považují staří Egypťané. Pro výrobu výrazného make-upu, který pro ně byl typický, používali namleté ořechy a minerály smíchané s rostlinnými oleji či zvířecími tuky. Egypťané (ženy i muži) si malovali výrazné černé oční linky, červené rty a růžová líčka. Pro starověké Řecko a Řím je v líčení typické heslo "méně je někdy více". Ženy měly reprezentovat počestnost a nesměly se proto příliš líčit. Obvykle tak používaly jen lehkou vrstvu pudru a rtům a líčkám dodávaly jemný nádech s využitím barev z bylin a ovoce. V období středověku byla pak ideálem alabastrově bílá pleť (make-up byl považován za hříšný a podvodný), za jejímž účelem se používal bílý pudr vyráběný z olova (prudce jedovatý), kontrastující s červenými rty. 

Velmi módním se pak stalo líčení v období renesance. Tehdy vynikalo líčení jemností a velmi úzkým a vysoce klenutým obočím. Novým trendem se stala tzv. benátská běloba, tj. drahé líčidlo vyráběné z vody, octa a uhličitanu olovnatého. Jeho dlouhodobé používání ale viditelně poškozovalo pleť. Aby ženy zakryly vzniklé nedokonalosti, používaly bělobu ještě častěji, a problém se prohluboval (často přicházely o vlasy a trpěly kazivostí zubů). V období baroka se pak ženy líčily velmi výrazně. V oblibě bylo dokonce vytváření umělých znamének a pih, které si malovaly nad horní ret, na tváře nebo lícní kosti. Tomuto postupem doby podlehli i muži. 

V 19. století ve Velké Británii, za vlády královny Viktorie, bylo líčení považováno za vulgární a neženské. Viktoriánská doba akceptovala jen velmi lehký dotyk pudřenky. Paradoxně v této době (r. 1840) vyrobil známý londýnský parfumér Eugene Rimmel první řasenku na světě (slovo "rimmel" v řadě cizích jazyků znamená "řasenka"). 

Ještě počátkem minulého století bývala nalíčena žena morálně nařčena. Podle společnosti se líčily pouze prostitutky. Průlom nastal roku 1913, kdy se sufražetky protestující za práva žen líčily pomocí výrazných rtěnek. Současně rozšířily myšlenku, že i "slušná" žena může používat make-up. Po 1. světové válce pak byly zakládány u nás i v zahraničí první kosmetické salóny, které nabízely mimo jiné právě líčení. V roce 1957 byla na trh uvedena řasenka Heleny Rubenstein označená "mascaramatic". Jednalo se o první řasenku téměř ve stejné podobě, v jaké ji známe dnes.

Od té doby do současnosti prošlo líčení bouřlivým vývojem, přičemž v současnosti se při líčení nejvíce využívají následující kosmetické přípravky: 

líčení obličeje - make-upy a korektory, pudry, rozjasňovače pleti, fixační spreje 

líčení očí - oční stíny, oční linky, řasenky, permanentní řasy

líčení obočí - tužky, stíny, barevné gely 

líčení rtů - balzámy, rtěnky, konturovací tužky, lesky